Informace ze dne 9.12.2021
PARAŠUTISTICKÁ LEGENDA GEČNUK. PROČ TO MLADŠÍM POŘÁD UMÍ NANDAT
Má za sebou 14 560 seskoků, na světových akcích získal spoustu medailí. Třiapadesátiletý Jiří Gečnuk, člen ASO Dukla Prostějov, je právem považován za parašutistickou legendu. Legendu, která to výrazně mladším kolegům stále umí nandat.
Bez přehánění. Gečnuk to potvrdil také na první významné akci sezony, v Rusku se stal absolutním mistrem světa (už podruhé)! Ke všemu obsadil stříbrnou příčku v přesnosti přistání. ,,Mrzí mě, že se toho nedožil Josef Pavlata, bývalý velitel na Dukle, protože se mi povedlo dorovnat jeho krásný výsledek,“ vzpomněl i po čase na velkého kamaráda. ,,I po tolika letech mě to baví. Je super, když je záliba vaším zaměstnáním. Velikým lékem po jakékoliv námaze je pro mě studená sprcha. Tělo nádherně schladím a jsem zase jako jura,“ směje se.
Poprvé jste se s padákem snesl na zem a ještě vám nebylo ani patnáct! Rodiče vám to nerozmlouvali?
Měl jsem výhodu, že na letišti už nějakou dobu fungoval můj starší bratr. Moc jsem to chtěl zkusit a od rodičů dostal souhlas.
Přeci jen se jedná o rizikový sport. Měl jste v mládí doma vždy zelenou?
Drobné komplikace také nastaly. To když si bratr po propagačním seskoku zlomil na prvního máje obě nohy. Šlo o vážné zranění, musel s tím skončit. V rodině se to samozřejmě řešilo. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bych to dělal celý život.
Jiné, méně nebezpečné, sporty vás nelákaly?
Je potřeba se zamyslet, co je a není nebezpečné. Lyžoval jsem, dělal gymnastiku. I v těchto odvětvích člověk létá vzduchem a musí správně dopadnout na zem. V parašutismu obzvláště. Ne všechny seskoky jsou krásné, pohodové a bezpečné. Abych se prosadil, musel jsem tvrdě dřít a spoustu věcí si odříci.
Parašutismus je rovněž o obrovské zodpovědnosti. Souhlasíte?
Jde hlavně o zodpovědnost k sobě samému. To je víceméně automatické. Kdyby lidi, kteří tenhle sport provozují, tuto skutečnost přehlíželi, byli by s bezpečností na štíru. Velmi odpovědní musíte být především ve skupinové akrobacii, kde současně s ostatními padáte dolů dvousetkilometrovou rychlostí. Otáčíte se kolem svých os, přeskakujete se, měníte pozice. Tam stačí sebemenší kontakt mimo dohodnutou konfiguraci a je zle. Nastat může srážka ve vzduchu, bezvědomí, zlomeniny.
A je tu ještě jedna komplikace – když se neotevře padák. Vám se tato lapálie stala v kariéře dokonce třikrát! Měl jste nahnáno?
Je to nepříjemnost. Musíte zachovat chladnou hlavu, protože jde o vteřiny. Za vámi vlaje pentle s malým padáčkem a vy musíte dobře vyhodnotit, kdy záložní padák otevřít, aby se to nezamotalo do sebe. Pak už by nebyla cesta zpátky. Člověk to řeší v posloupnostech. Nejdříve se musíte zbavit starého padáku a potom teprve otevřít ten druhý. I když to může trvat dlouho a jste už hodně blízko nad zemí, je důležité vše vykonat precizně.
V 53 letech jste se stal absolutním mistrem světa. Mladší generace asi musela koukat, že?
(úsměv) Mrzí mě, že se toho nedožil Josef Pavlata, bývalý velitel na Dukle a dvojnásobný absolutní mistr světa, protože se mi povedlo dorovnat jeho výsledek. Naši kluci jsou velmi dobří. Olda Šorf skončil hned za mnou a Libor Jiroušek vyhrál individuální akrobacii. Mohl bych jmenovat další. Miloš Kříž už se také může chlubit titulem mistra světa, Hynek Tábor se stal vítězem Světového poháru v sezoně 2019. Je na čem stavět.
Jak se udržujete v kondici? S přibývajícímu roky to musí být stále náročnější…
Na zdraví si momentálně stěžovat nemůžu. Velikým lékem po jakékoliv námaze je pro mě studená sprcha. Tělo nádherně schladím a jsem zase jako jura. (směje se) Poslední dva roky funguju bez jakéhokoliv zranění.
Do Dukly jste nastoupil coby voják základní služby. Je to už třiatřicet let. Zažil jste nespočet úspěchů. Vyniká některý z nich?
V roce 2005 jsem vyhrál první závod Světového poháru a nakonec opanoval celou sérii. Byl to moment, kdy jsem si uvědomil, že být dobrý a umět vítězit zase není tak těžké. Třeba i v horších podmínkách. Pak si vše užíváte ještě víc.
V Rusku jste opanovali také soutěž družstev. Ve váš prospěch hovořil pouhý centimetr…
Druzí Francouzi měli ke všemu výhodu, že skákali v lepších podmínkách. Hodinu a půl před námi. Měli jsme trochu štěstí.
Pomáhá v tréninku vzájemná rivalita?
Nikdy nechcete být tím nejhorším v týmu. Člověka to velmi motivuje se pořád zlepšovat. Partu máme dobrou, chemie v týmu funguje. Dokážeme si pomáhat. A hlavně: baví nás to. Je super, když je záliba vaším zaměstnáním.
Máte spočítané seskoky?
14 560.
Neberte to ve zlém, ale jak dlouho ještě hodláte v aktivní činnosti pokračovat?
Třiapadesát už samozřejmě nějaký věk je. Ještě bych se chtěl ucházet o nominaci na další mistrovství světa, které se příští rok uskuteční ve Strakonicích.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla a CPA
Má za sebou 14 560 seskoků, na světových akcích získal spoustu medailí. Třiapadesátiletý Jiří Gečnuk, člen ASO Dukla Prostějov, je právem považován za parašutistickou legendu. Legendu, která to výrazně mladším kolegům stále umí nandat.
Bez přehánění. Gečnuk to potvrdil také na první významné akci sezony, v Rusku se stal absolutním mistrem světa (už podruhé)! Ke všemu obsadil stříbrnou příčku v přesnosti přistání. ,,Mrzí mě, že se toho nedožil Josef Pavlata, bývalý velitel na Dukle, protože se mi povedlo dorovnat jeho krásný výsledek,“ vzpomněl i po čase na velkého kamaráda. ,,I po tolika letech mě to baví. Je super, když je záliba vaším zaměstnáním. Velikým lékem po jakékoliv námaze je pro mě studená sprcha. Tělo nádherně schladím a jsem zase jako jura,“ směje se.
Poprvé jste se s padákem snesl na zem a ještě vám nebylo ani patnáct! Rodiče vám to nerozmlouvali?
Měl jsem výhodu, že na letišti už nějakou dobu fungoval můj starší bratr. Moc jsem to chtěl zkusit a od rodičů dostal souhlas.
Přeci jen se jedná o rizikový sport. Měl jste v mládí doma vždy zelenou?
Drobné komplikace také nastaly. To když si bratr po propagačním seskoku zlomil na prvního máje obě nohy. Šlo o vážné zranění, musel s tím skončit. V rodině se to samozřejmě řešilo. Tehdy mě vůbec nenapadlo, že bych to dělal celý život.
Jiné, méně nebezpečné, sporty vás nelákaly?
Je potřeba se zamyslet, co je a není nebezpečné. Lyžoval jsem, dělal gymnastiku. I v těchto odvětvích člověk létá vzduchem a musí správně dopadnout na zem. V parašutismu obzvláště. Ne všechny seskoky jsou krásné, pohodové a bezpečné. Abych se prosadil, musel jsem tvrdě dřít a spoustu věcí si odříci.
Parašutismus je rovněž o obrovské zodpovědnosti. Souhlasíte?
Jde hlavně o zodpovědnost k sobě samému. To je víceméně automatické. Kdyby lidi, kteří tenhle sport provozují, tuto skutečnost přehlíželi, byli by s bezpečností na štíru. Velmi odpovědní musíte být především ve skupinové akrobacii, kde současně s ostatními padáte dolů dvousetkilometrovou rychlostí. Otáčíte se kolem svých os, přeskakujete se, měníte pozice. Tam stačí sebemenší kontakt mimo dohodnutou konfiguraci a je zle. Nastat může srážka ve vzduchu, bezvědomí, zlomeniny.
A je tu ještě jedna komplikace – když se neotevře padák. Vám se tato lapálie stala v kariéře dokonce třikrát! Měl jste nahnáno?
Je to nepříjemnost. Musíte zachovat chladnou hlavu, protože jde o vteřiny. Za vámi vlaje pentle s malým padáčkem a vy musíte dobře vyhodnotit, kdy záložní padák otevřít, aby se to nezamotalo do sebe. Pak už by nebyla cesta zpátky. Člověk to řeší v posloupnostech. Nejdříve se musíte zbavit starého padáku a potom teprve otevřít ten druhý. I když to může trvat dlouho a jste už hodně blízko nad zemí, je důležité vše vykonat precizně.
V 53 letech jste se stal absolutním mistrem světa. Mladší generace asi musela koukat, že?
(úsměv) Mrzí mě, že se toho nedožil Josef Pavlata, bývalý velitel na Dukle a dvojnásobný absolutní mistr světa, protože se mi povedlo dorovnat jeho výsledek. Naši kluci jsou velmi dobří. Olda Šorf skončil hned za mnou a Libor Jiroušek vyhrál individuální akrobacii. Mohl bych jmenovat další. Miloš Kříž už se také může chlubit titulem mistra světa, Hynek Tábor se stal vítězem Světového poháru v sezoně 2019. Je na čem stavět.
Jak se udržujete v kondici? S přibývajícímu roky to musí být stále náročnější…
Na zdraví si momentálně stěžovat nemůžu. Velikým lékem po jakékoliv námaze je pro mě studená sprcha. Tělo nádherně schladím a jsem zase jako jura. (směje se) Poslední dva roky funguju bez jakéhokoliv zranění.
Do Dukly jste nastoupil coby voják základní služby. Je to už třiatřicet let. Zažil jste nespočet úspěchů. Vyniká některý z nich?
V roce 2005 jsem vyhrál první závod Světového poháru a nakonec opanoval celou sérii. Byl to moment, kdy jsem si uvědomil, že být dobrý a umět vítězit zase není tak těžké. Třeba i v horších podmínkách. Pak si vše užíváte ještě víc.
V Rusku jste opanovali také soutěž družstev. Ve váš prospěch hovořil pouhý centimetr…
Druzí Francouzi měli ke všemu výhodu, že skákali v lepších podmínkách. Hodinu a půl před námi. Měli jsme trochu štěstí.
Pomáhá v tréninku vzájemná rivalita?
Nikdy nechcete být tím nejhorším v týmu. Člověka to velmi motivuje se pořád zlepšovat. Partu máme dobrou, chemie v týmu funguje. Dokážeme si pomáhat. A hlavně: baví nás to. Je super, když je záliba vaším zaměstnáním.
Máte spočítané seskoky?
14 560.
Neberte to ve zlém, ale jak dlouho ještě hodláte v aktivní činnosti pokračovat?
Třiapadesát už samozřejmě nějaký věk je. Ještě bych se chtěl ucházet o nominaci na další mistrovství světa, které se příští rok uskuteční ve Strakonicích.
TEXT: ASC Dukla/Pavel Král
FOTO: ASC Dukla a CPA