Slovenští a čeští výsadkoví veteráni se opět sešli po 5 letech v Trenčíně dne 24.9.2022

Když jsem se zamýšlel co se změnilo od posledního setkání v Žilině roku 2017, všem nám nejen přibylo pár let, změnilo se místo setkání, na obou stranách se změnilo i složení vrcholných orgánů výsadkového veteránského hnutí. Co se nezměnilo, a to je to podstatné, soudržnost výsadkových veteránů, krásné vzájemné vztahy, v širším smyslu slova česko - slovenská vzájemnost. V tomto duchu se vyjádřil i nejstarší účastník Setkání KVV SR a ČR plk.v.v. MUDr. Bočkay.(89 let).  O ní se vyjádřil, že si velice váží, že existuje. Váží si aktivit z obou stran. Sám má určité obavy z budoucnosti, ale přeje si, aby to nejvíce a nejdéle vydrželo.

Některé postřehy, fakta:

-         Setkání se zúčastnilo včetně organizačního štábu 140 osob.

-         Nejpočetnější účast jsem zaznamenal z KVV Prostějov a to 23 osob. Z původně nahlášeného počtu 27 osob, se bohužel ze zdravotních důvodů  na poslední chvíli museli odhlásit z účasti manželé M. a J.Staří a V. a J. Hudští.

-         Z ČR se dále zúčastnili zástupci KVV Holešov, KVVV Praha, KVVV Plzeň, KVV Chrudim. Setkání se zúčastnili 2 generálové a to genpor. Ing. Ondrej Páleník a genmjr. Doc. Ing.Pavel Gavlas CSc.

-         V oficiální části přivítal všechny účastníky Setkání prezident KVV v SR plk.Ing. Mgr.Ján Švelka

-         Setkání se za Velení síl pre špeciálné operácie zúčastnil a pozdravil účastníky jeho stávající náčelník štábu.

-         Za účastníky setkání z KVV ČR vystoupil genpor. Ing. Ondrej Páleník, který zdůraznil na jakých hodnotách stojí výsadkové veteránské hnutí; na upevňování přátelství a sounáležitosti výsadkářů všech generací, na pěstování tradic a rozvíjení povědomí o výsadkovém vojsku.  Podtrhl, že naše KVV je nepolitickou organizací.

-         Výnosem prezídia KVV SR byli oceněni „Křížem cti J.Gabčíka“ z KVV ČR, kol. Kolář – KVV Chrudim, kol.Sliva - KVVV Plzeň, kol. Krejza           – KVVV Praha a kol. Kovář – KVV Prostějov.

-         Ze statické ukázky nás zaujal víceúčelový vrtulník UH-60M Black Hawk  a útočné pušky používané v armádě SR

-         Z dynamických ukázek to byl seskok z výšky 300 m s použitím osobního padáku OVP -12 SL-1

-         Samozřejmě veliký zájem byl o společnou fotografii účastníků setkání před víceúčelovým vrtulníkem UH-60M Black Hawk. Fyzicky vyspělejší se odvážili do první řady v náročné pozici tzv. pokleku.

-         K obědu se podával - jak jinak – hovězí vývar s masovými knedlíčky a tradiční řízek s bramborovým salátem, obojí velice chutné.

-         Co bylo nové a příjemné byla „Těrchovská muzika“, která nás doprovázela na všech akcích toho dne.

V polední pauze řada z nás ochutnala velice kvalitní víno od Laca Hrehy. Velice si pochvalovali zejména slovenskou odrůdu bílého vína Breslau, která měla krásnou zlatavou barvu a i vynikající chuť.

Ve 14.00 hod. v prostorách Skalky při Trenčíne jsme se zúčastnili odhalení památníku Jozefu Gabčíkovi, který část svého pracovního života před 2. světovou válkou strávil právě v těchto místech jako správce armádních skladů.

Odhalení památníku se zúčastnili gen.P.Vojtek, současný předseda svazu generálů SR, gen. O.Páleník, gen P.Gavlas, J.Lauš výkonný ředitel Leteckých opravní Trenčín a starosta obce Skalka nad Váhom, A.Horečný.  

 Při přípravě památníku se podařilo shromáždit množství zajímavých, doposud neznámých údajů o skladovaných bojových chemických látkách v 30. letech min.století. Výstavba objektu S-III Skalka u Trenčína byla budována s kapacitou 430 tun yperitu. V důsledku Mnichovské dohody nebyla dokončena. I tak byly dány do provozu 2 niklové nádrže, kde byl skladován yperit v množství 56 resp.50 tun.

J.Gabčík byl civilním zaměstnancem VT-4 v Žilině ve výrobním provozu yperitu od 1.4.1937. V objektu S-III Skalka pracoval od 1.3.1939 až po jeho útěk 4.6.1939 do Polska viz. Zápis z četnické stanice Orechové okr.Trenčín.

Sklad chemického materiálu vybudovaný ve skále byl skutečně impozantní. Jak poznamenal kolega Hreha: „Kolikrát jsem lítal letadlem nad touto oblastí, nikdy jsem neměl ani tušení , že tu je nějaké významné skladovací zařízení“.

Co se nezměnilo oproti setkání v roku 2017 bylo zařazení návštěvy hradu, tehdy v Žilině to byl Budatínský hrad, letos návštěva Trenčianského hradu. Po jeho zhlédnutí jsme byli opravdu rádi, že hostitelé zůstali u této dobré tradice.

S naším klubem jsme za jeho existenci navštívili skutečně mnoho hradů, zámků, dokonce na Trenčianském hradu jsme byli s naším klubovým zájezdem v roce 2016.

A víte proč jsme byli moc rádi? Způsobil to nevšední průvodce hradem Ján Žovinec. Ono výklad o historii hradu či zámku může být skutečně faktografický, ale přitom suchý, nezáživný. To co předvedl, svým způsobem tento  netypický průvodce, bylo opravdu pozoruhodné, zábavné, vtipné a přitom poučné.

Samozřejmě, že nemohl obejít jednu z nejznámějších a nejhezčích slovenských pověstí o lásce, o Omarovi a Fatimě. Stručně obsah pro ty co ji neznají: „Za časů uhorského palatína Štefana Zápoľského (1434 – 1499) byla na Trenčianském hrade zajatá manželka tureckého vojenského velitele (pašu) Omara. Aby ji vysvobodil, slíbil hradnímu pánovi vykopat do skály studnu, čím se hrad stane nedobytný. Podle pověsti 3 roky kopalo 300 Turků do hradní skály, než se objevila voda. Osvobozená Fatima na cestě z hradu ztratila svůj závoj a na tom místě dodnes stojí nejstarší trenčianský hostinec zvaný Závoj, dnes restaurace Fatima.

Náš průvodce Ján Žovinec s nadsázkou sdělil, že ve vzácných chvílích a pro vzácné účastníky prohlídky hradu se může u "studny lásky" místo vody objevit pivo.

Jaká byla oproti pověsti realita?

Výkop studny začal v roce 1530 za účasti hradní habsburské posádky a poddaných hradu. Stavba studny byla dokončena za palatína Alexeje I. Turza. Hloubka studny je asi 80 metrů, ale je to stečená dešťová voda, ne podzemní voda. Dnes kolísá mezi 12-15 metry.

Pivo se při naší návštěvě skutečně objevilo, avšak ne ze studny, ale díky organizátorům setkání ho čepoval u "studny lásky" kolega Gašpar a byla to skutečně velice chutná 11° s bohatou pěnou jednoho ze slovenských kolegů.

Nedávno rozvířil veřejné mínění Trenčanů záměr namontovat do legendární "studny lásky" výtah, který by vozil lidi na Trenčianský hrad. S touto vizí se Trenčanom představil George Trabelssie od spoločnosti SIRS na veřejném slyšení (19. decembra) na setkání s Trenčanmi ve Sportovní hale takto:

„Keď ľudia vyjdú hore výťahom, je to akoby vyšli na najvyššie poschodie 25-podlažnej budovy. Koľko ľudí na Slovensku to zažilo? Tá studňa je vyššia, ako najvyššie budovy na Slovensku. Aká sila lásky to musela byť, keď Omar vykopal takúto hlbokú studňu? Tento emocionálny zážitok by sa umocnil cestou v presklenej kabíne výťahu, kde by si návštevník vypočul legendu. Z Trenčína by mohla byť druhá Verona, ktorá dnes žije z príbehu lásky Rómea a Júlie. Rozvíjal by sa turizmus, ľudia by si tu mohli žiť a prosperovať. Hrad by vedel zarábať sám na seba, aby sa mohol rekonštruovať a opravovať,“ hovoří o své představě George Trabelssie, předseda představenstva společnosti SIRS.

Je to vizionář, nebo jde jen o marketinkový tah? Proč tento kontroverzní záměr nemá šanci na úspěch shrnul Slavomír Michálek, ředitel Historického ústavu Slovenské akademie věd:

„Jednoznačne je to zásah do národnej kultúrnej pamiatky a niečo také by sa nemalo robiť. Podľa mňa je to nezmyselné velikášstvo. Neviem si predstaviť, že by sme takto zasahovali do kultúrnych pamiatok, ktoré sú svedkami minulosti. Pokladám to za devastáciu nášho historického dedičstva. Nepoznám takýto prípad nikde vo svete. Na Slovensku je možné všetko, ale myslím si, že takýto drastický zásah do kultúrnej pamiatky sa ešte neudial,“

Po přesunu do prostor Setkání nás čekal tradiční chutný guláš, pro někoho trochu ostřejší, ale s vynikajícím chlebem.

Loučení s našimi kamarády bylo upřímné a milé. Bez pevného a upřímného přátelství mezi bratrskými národy Čechů a Slováků, bez výsadkové cti a výsadkové hrdosti, bez opravdového vojenského kamarádství, kde již dnes není rozdílu mezi hodnostmi a funkcemi, by nikdy nevznikla myšlenka vytvořit kluby výsadkových veteránů a jejich pravidelná setkání.. Jsme rádi, že jsme mohli v životě sloužit u výsadkových jednotek a jsme hrdi na službu u tohoto vojska.

Poděkování za organizační zajištění a péči o nás patří kolegům z KVV SR. Jen ten, kdo podobné akce organizuje, je schopen odpovědně posoudit jaké úsilí a pracovní nasazení museli naši kolegové vynaložit pro úspěch této významné akce. My všichni víme, že letos to bylo za složitějších podmínek než při minulých setkáních.

Velice děkujeme kolegové, kamarádi.

 

Kol.J.Ondrejčák                                                                      26.9.2022          

 

Fotografie J.Kováře z této akce můžete zhlédnout  rubrice „Fotogalerie“